Stejně jako pole jsou i louky a pastviny výsledkem zemědělské činnosti člověka. Během staletí pravidelné lidské péče se z původních lesních holin staly porosty, oplývající bohatstvím rostlinných i živočišných druhů. Na každoročním obhospodařování jsou tyto plochy stále závislé – pokud je přestaneme sekat a vypásat, brzy zarostou plevelem a křovinami a luční kvítí i zvířata se vytratí. Dobře je to vidět právě zde, v nivě Buchovského potoka, kde drobné loučky a luční okraje nebyly v posledních letech sekány a zarůstají.
Krásně vybarvené motýly perleťovce, kterých u nás žije 12 druhů, zastihneme nejlépe na loukách obklopených lesem. Jejich housenky žijí nejčastěji na violkách a na maceškách, jejichž listy se živí.
Pavouky a hmyzem se živí nejhojnější z našich ještěrek, ještěrka obecná. Při chůzi po louce nebo po mezích narazíme na vyhřívající se ještěrku poměrně často, většinou však bleskurychle zmizí v některém ze svých úkrytů pod zemí. Podaří-li se nám k ještěrce přiblížit, můžeme obdivovat tmavě hnědou kresbu na zeleném samečkovi i hnědavé samičce.
Mezi trávou nebo na polních cestách můžeme spatřit střevlíka měděného, jehož krovky se lesknou jako kovové brnění. V noci a za teplých bezvětrných dnů loví střevlík ostatní hmyz, žížaly a slimáky.
Ve vyšší trávě nás může zničehonic překvapit mládě srnce obecného, stočené do klubíčka a zdánlivě opuštěné. Zatímco se matka pase poblíž, čeká srnče, až jej srna přijde nakojit, a jeho bíle tečkovaná srst jej maskuje v rozkvetlé louce. Nejlepší je v takovém případě tiše se vzdálit a na mládě nesahat, aby jej srna kvůli cizímu pachu neopustila. Největším nebezpečím pro srnčata jsou žací stroje, které je mohou zabít nebo zmrzačit.
Mezi stébly vyšší trávy splétá své sítě křižák pruhovaný, kterého bezpečně poznáme podle nápadně černožlutě pruhovaného zadečku. Jeho sítě mají nápadné svislé křivolaké zpevnění z hustšího pletiva.